Těším se jako malej kluk. Sice ještě nevím, kam přesně pojedu, ale ono se to ukáže tak nějak samo. Vždycky to tak je. Ve hře je Berounka, kde to znám, možná Vltava ve Štěchovicích, ale taky dost možná že Sázava. Tu mám zatím ,,zmáklou“ jen málo. Taky máte tak rádi ten pocit, když přijedete na neznámou vodu? Všechno se zdá být nové, jako byste byli poprvé nejen tam na tom určitém místě, ale u vody celkově?
Já to tak mám. Strašně moc si ty chvíle vychutnávám. Nic tam není na ,,jistotu“, tak jako na revírech kde to dobře znám. Netuším, kde je jaké dno, vše odhaduju jen ze zkušeností a čeká mě parádní porce učení četby ,,nové“ vody. Někdy jezdím rád na místa, kde to znám už z minulosti, to mám pak pocit, jako bych se vracel ,,domů“. Jenže i doma, kde je vše fajn mě za chvíli začne něco nudit a to ,,něco“ mě žene někam, kde to neznám.
,,Hlavně, aby tam nebyl hned na první pohled nějaký průser“ říkám si a mám tím na mysli třeba to, abych nepřijel k vytipované vodě a nezjistil, že je jí moc málo, nebo naopak moc – hodně… Aby nebylo na břehu, něco, co tam nepatří, aby se po břehu nepotulovala parta Ukrajinců – což se mně jednou stalo v Černošicích a byl to pocit na prd. Hlavně ale, aby voda nebyla ,,mrtvá“.
Doufám, že až vystoupím z vlaku a moje nohy budou zrychlovat tím víc, čím blíž to budu mít k vodě, že budu cítit tu krásnou vůni řeky a všude bude klid probouzejícího se rána. Že za chvíli, než si připravím prut, uslyším nejméně desetkrát rybí šplouch a to se mně potom tak nějak zrychlí dech a ucítím, jak se potím i když vlastně ještě bude docela chladno. Potom se podívám na hladinu a začnu číst…
Písmena jsou daná a je jen na mně, jestli je správně přečtu. Tam pod tím břehem je napsáno, že by se tam mohlo ukrývat pár pěkných tloušťů. Tam v tom proudu bude stát pár parem a v tišině hlubiny, do které se ten proud vlévá a stáčí se podél břehu zpět ve ,,vracáku“, by mohla bydlet panímáma štika. A co ty malé rybičky, které se najednou rozprchly z toho místa, které nad hladinou kryje sehnutými větvemi keř? Že by loupežník okoun vyhlásil stav ohrožení všem malým rybičkám?
Papír je čistý a já se musím rozhodnout, jakým perem – nástrahou napíši první slova v téhle neznámé řece. Mají tu rádi barvu žlutou, nebo s ní pohořím? Raději ,,gumy“, nebo plech? Nepoplaším si to, když navážu wobler? Mám začít lovit už tady, nebo mám raději popojít kousek dál proti proudu? Hmm, tam za tím balvanem to nevypadá špatně. Ale co když je tam potopená ta větev, co chybí tamhle na tom stromě, kde se bělá místo, odkud se v podzimním větru odlomila…?
Miluju tu velkou neznámou a miluju to tápání. Když nad tím tak přemýšlím, asi to vyhraje letos ta Sázava. Mám jí přeci jen zmáknutou nejmíň…
